Snad žádná ze zemí dnešního světa by se už neobešla bez nějaké měny. I v těch nejzaostalejších státech se už dnes aspoň někdy aspoň něčím platí, a žádná ze zemí včetně těch nejlevicovějších a nejtotalitnějších nedosáhla ani komunismu, kdy už peníze neměly existovat, protože měl každý pracovat a automaticky si brát to, co se mu hodí.
Země tedy mají své měny, případně měny sdílené s jinými zeměmi. Někde obíhají peníze stabilnější, hodnotnější a důvěryhodnější, někde mají měnu, o které se dá do určité míry pochybovat, někde jsou jejich peníze pomalu bezcenné papírky, ale všude jsou prostě v oběhu nějaké finance.
A co znamená takový oběh peněz? Přece to, že si lidé navzájem prodávají a kupují své výrobky nebo si nechávají platit za služby, jež ostatním poskytují. Jeden tak vždy nějaké peníze vydává, jiný je přijímá, a ten, kdo je přijal, je pak zase utrácí u někoho dalšího, a tak pořád dokola. A je skvělé, když to funguje jako dokonale promazaný stroj, když se to nikdy a na ničem nezadrhne.
Jenže ono to vždy nefunguje zase až tak bezproblémově. I peníze mají své určité nedostatky. Někdy jsou znehodnocovány na vlastním trhu inflací, někdy jsou provázeny devalvací, jež poškozuje jejich držitele na trzích zahraničních, někdy se provádějí měnové reformy, které na někoho dolehnou, někdy někoho poškodí třeba i výměna jednoho typu peněz za jejich modernější a dokonalejší variantu. A někdy pochopitelně není příjemné ani to, že tu nejsou peníze automaticky garantované každému, takže se lidé mohou potýkat i v těch nejbohatších ekonomikách s jejich nedostatkem.
Takže to prostě nemusí být ani s penězi snadné. Ale rozhodně je to s nimi v našem světě snadnější než bez nich. Protože co bychom si my současníci počali, kdybychom se bez nich měli obejít? Kde a jak bychom sháněli to, co potřebujeme?